Klimatická krize není vzdálenou hrozbou; děje se to právě teď a její důsledky se stávají stále osobnějšími. Navzdory širokému vědeckému konsensu je třeba změnu klimatu motivovat ke smysluplným akcím nikoli jako abstraktní globální problém, ale jako přímé a bezprostřední riziko pro jednotlivce a jejich komunity. Nedávné výzkumy potvrzují, že když lidé vnímají změnu klimatu jako hrozbu pro svůj způsob života, jsou mnohem ochotnější podniknout kroky ve prospěch životního prostředí.
Psychologie lhostejnosti
Po celá léta byla změna klimatu prezentována jako katastrofa budoucnosti, problém, který mají vyřešit „ti druzí“. Tato psychologická vzdálenost umožňuje mnoha lidem zůstat lhostejnými. Studie provedená v šesti zemích – Bulharsku, Řecku, Nigérii, Švédsku, Spojeném království a USA – zjistila, že účastníci byli více motivováni k podpoře iniciativ, jako je boj proti světovému hladu, než k akcím v boji proti změně klimatu, když jim byly předloženy obecné zprávy. ** Klíčový rozdíl? Lidé s větší pravděpodobností sympatizují s bezprostředními, hmatatelnými problémy ovlivňujícími ostatní než s abstraktními vzdálenými hrozbami.**
Udělejte to osobní
Výzkumníci testovali různé přístupy ke sdělení, aby zjistili, co skutečně motivuje k akci. Nejúčinnější strategie zaměřené na:
- Psychologická vzdálenost: Zdůraznění toho, jak změna klimatu přímo ovlivňuje jednotlivce a jejich místní komunity, spíše než aby byla prezentována jako globální problém.
- Ospravedlňování systému: Prezentace opatření v oblasti klimatu jako ochrany vlastního způsobu života, apelování na vlastenecké nebo ochranné instinkty.
Překvapivě přístupy založené na vědeckém konsensu (např. „99 % vědců souhlasí“) nebo morálních apelech (např. apely na národní hrdost) nebyly účinné. Lidé reagují silněji na přímé hrozby než na abstraktní fakta.
Povodeň na prahu
Výzkum zdůrazňuje jednoduchou pravdu: lidé s větší pravděpodobností jednají, když vnímají osobní nebezpečí. Povodeň, která zničí dům vašeho souseda, je mnohem více motivující než zpráva předpovídající vzestup hladiny moří v jiné zemi. Naléhavost se zvyšuje, když jsou extrémní jevy počasí časté a předvídatelné. Povodeň, která se stane jednou za 100 let, a pak znovu další rok a znovu…přináší domů realitu.
“Když dojde k povodni jednou za 100 let potřetí za sebou a voda se nalije pod dveře, je to osobní a děje se to doma.”
Systémová změna začíná individuálním uvědoměním
Řešení změny klimatu vyžaduje systémovou změnu ze strany vlád a podniků. Tyto změny se však neobejdou bez tlaku veřejnosti. Představením změny klimatu jako hmatatelné, osobní hrozby můžeme překlenout propast mezi povědomím a akcí. Cílem není lidi vyděsit, ale probudit je, aby si uvědomili, že změna klimatu není vzdálený problém; je to skutečné nebezpečí pro jejich domovy, komunity a budoucnost.
