Tragická smrt novináře Doma Phillipse, který zkoumal budoucnost amazonského deštného pralesa, zdůrazňuje klíčovou otázku: jak můžeme zachránit tento životně důležitý ekosystém? V závěrečné části třídílného seriálu o této výzvě se globální editor životního prostředí Jon Watts ponoří do tématu a odhaluje perspektivu, která mění naše chápání Amazonie a nabízí potenciální cestu k ochraně.
Opětovná návštěva historie Amazonie
Po staletí převládající názor vykresloval Amazonii jako převážně nedotčenou divočinu, rozlehlou část netropického lesa. Inovativní archeologický výzkum však odhaluje zcela jinou realitu. Tato nová vlna objevů ukazuje, že Amazonie nebyla jen divokým prostorem, ale krajinou aktivně formovanou domorodými národy po tisíciletí.
Důkazy lidského inženýrství
Hromadí se důkazy o tom, že domorodá společenství se zabývají komplexními formami správy krajiny. Patří sem:
- Černé půdy (Terra Preta): Tyto úrodné umělé půdy, bohaté na dřevěné uhlí a živiny, výrazně zvyšují produktivitu zemědělství – což je ostrý kontrast k často neúrodné lesní koruně. Tyto „černé země“ se přirozeně nevyskytují; jsou výsledkem záměrné tvorby generací domorodých farmářů.
- Lesní zahrady: Namísto vyklízení obrovských ploch půdy pro zemědělství vytvořili domorodí obyvatelé složité lesní zahrady, které napodobovaly přírodní ekosystémy a zároveň poskytovaly potravu a zdroje. Tyto zahrady integrují různé rostliny, stromy a zvířata, aby vytvořily udržitelné a rozmanité potravinové systémy.
- Umělé mokřady: Existují důkazy o vytváření umělých mokřadů a vodních toků, které dokazují domorodé porozumění a řízení vodních systémů pro zavlažování a dopravu. To zdůrazňuje pokročilé dovednosti hydraulického inženýrství.
- Obhospodařované lesy: Archeologické důkazy naznačují záměrné praktiky hospodaření v lesích, včetně výsadby konkrétních druhů stromů, probírky vegetace a stimulace biologické rozmanitosti. To je v rozporu s myšlenkou nedotčeného, nedotčeného deštného pralesa.
Návrat k domorodým znalostem
Důsledky tohoto revidovaného historického chápání jsou obrovské. To naznačuje, že současný stav Amazonie není jen výsledkem přírodních procesů, ale také důsledkem lidských zásahů. Ještě důležitější je, že zdůrazňuje rozsáhlé znalosti, které domorodé komunity mají – znalosti nashromážděné za tisíce let života a správy deštného pralesa.
Klíč k záchraně Amazonie nemusí spočívat v vnucování externích řešení, ale v pozorném naslouchání a spolupráci s lidmi, kteří s ní vždy žili v souladu.
Watts zkoumá, jak lze tyto znalosti využít k zajištění budoucnosti Amazonie. Patří sem:
- Tradiční ekologické znalosti (TEK): Domorodé komunity podrobně chápou chování rostlin a zvířat, složení půdy a ekologické procesy, které daleko přesahují to, co v současnosti ví konvenční věda.
- Udržitelné zemědělství: Tradiční zemědělské postupy, jako je agrolesnictví a černé orební zemědělství, nabízejí udržitelné alternativy k destruktivním postupům, jako je vypalování vegetace.
- Obnova lesa: Domorodé znalosti původních druhů rostlin a ekologických vztahů mohou být neocenitelné při obnově degradovaných oblastí tropických pralesů.
- Ochrana řízená komunitou: Posílení původních komunit, aby vedly úsilí o ochranu, zajišťuje, že řešení jsou kulturně vhodná, místně udržitelná a účinně chrání deštný prales.
Nakonec tato epizoda poukazuje na posun v perspektivě – odklon od nahlížení na Amazonii jako na zdroj, který je třeba využít, a na její uznání jako na kulturní krajinu formovanou lidskou vynalézavostí a ekologickou moudrostí. Přežití amazonského deštného pralesa je neoddělitelně spojeno se zachováním domorodých kultur a jejich důvěrnou znalostí země. Přijetím a integrací této prastaré moudrosti vzniká nová naděje na ochranu tohoto neocenitelného světového pokladu.
